KDY, PROČ A JAK SE ZRODILA LOTA V LETU
Je celkem těžké najít ten jeden moment, kde a kdy to přesně všechno začalo. Příběh vzniku Loty sahá až do mého dětství, kdy se u mě projevila výrazná touha tvořit tzv. zlepšováky. Tenkrát se tím podle mě bavila poměrně velká část naší rodiny. Vzpomínám si na to, že jsem na dětský kočárek, který jsem měla na hraní, nainstalovala soustavu drátků tak, aby fungovaly jako brzda. Zkrátka, často jsem si lámala hlavu s tím, jak bych mohla cokoliv vylepšit.
A to samé dělá vlastně i dnešní Lota v letu. Vylepšuje způsoby nošení kompenzačních pomůcek. Hledá cestu, jak udělat používání pomůcky co nejpříjemnějším. Inspirace pro tvorbu kompenzačních pomůcek sahá do mých středoškolských let.
Během studia na Střední škole uměleckých řemesel v Brně (SŠUŘ, dnešní SŠUD - Střední škola umění a designu) jsem byla členkou integrované taneční skupiny výrazového tance. Měli jsme tam tanečníky a tanečnice s různými druhy tělesného postižení. Během tréninků, zkoušek a samotných představení jsme se navzájem poznávali. Bylo to velmi emotivní a vznikla zde krásná přátelství.
Ve firmě, kde tehdy pracoval můj táta a kam jsme chodily s mojí sestrou a našimi spolužačkami na brigádu, byli zase zaměstnaní kluci vozíčkáři. Chlapi, kteří v té době reprezentovali Česko v basketbalu vozíčkářů. Často jsme jim chodili fandit na zápasy. Obdivovala jsem jejich energii a nadšení nejen pro sport, ale také jejich neotřelý humor.
Moje sestra Lenka se profesně věnuje problematice neslyšících a lidí s hluchoslepotou. Na různých projektech, které organizuje a kterých se někdy také aktivně účastním, nacházím další porci inspirace.
S diabetem se setkávám jak v rodině, tak i u přátel a jejich dětí. Napadlo mě, že například pro diabetiky bych mohla přinést více pohodlí a diskrétnosti při každodenní léčbě inzulínem. Pomoci tím, že se dětem výrobky budou líbit tak, že je budou rády nosit. Pro ty, kteří nosí na uších mini stroječky, které jim pomáhají slyšet, jsem zase chtěla přinést více klidu a
Díky všem zmíněným aktivitám a zkušenostem jsem měla možnost postupně nahlédnout do světa lidí s různým zdravotním znevýhodněním. Zjišťovala jsem, s čím se tito lidé potýkají, co jim chybí, co jim pomáhá. Tahle poznání mi více otevřela oči i srdce a pomohla stavět priority. S lidmi se zdravotním znevýhodněním jsem se potkávala dlouho před samotnou Lotou. Vznikla mezi námi přátelství. Udržujeme kontakt, naše děti se rády potkávají.
Pomáhat a dělat veselejší den lidem, jejichž sudička zdraví zaváhala, to byla ta hlavní myšlenka. Pak přišla jasnější představa co a pro koho budu tvořit.
V šití jsem v podstatě samouk. Učit šít jsem se začala, když jsem byla na střední škole. Tehdy jsem potřebovala obal na kreslící potřeby: rudky, uhly, pera s násadami apod. Poprosila jsem mojí mamku, aby mi vysvětlila obsluhu šicího stroje, základy šití, a pak už jsem to zkoušela sama a obal na výtvarné potřeby jsem si vytvořila. Šití mě velmi chytlo a postupně jsem začala navrhovat složitější kousky. Přešívala jsem si oblečení a tvořila originální modely, ze kterých jsem byla v té době nadšená.
Na vysoké škole, Fakultě výtvarných umění (FaVU VUT v Brně), jsem si pak např. šila kostým k multimediální performance na klauzurních zkouškách. Postupně jsem se v šití zdokonalovala díky kurzům a video návodům. Velký počet zhotovených výrobků a vnitřní potřeba odvedení precizní práce dovedla mé šicí schopnosti na profesionální úroveň.
K šití na plný úvazek jsem se rozhodla krátce předtím, než přišla pandemie. Abych dobře zvládla vše, co taková tvůrčí práce na plný úvazek obnáší, chtěla a musela jsem se v několika oblastech dovzdělat. Paralelně s teoretickou přípravou jsem chystala konečnou podobu prvních výrobků a ty jsem začala rovnou i vyrábět. Bylo to náročné období, protože záhy přišel první lockdown a všichni zůstali doma. Abych stihla to, co jsem si naplánovala, a měla pár hodin na práci, vstávala jsem tehdy v čase, když měli kohouti ještě hlubokou noc. Později ráno se dům začal probouzet a to už mě čekal jiný program.
Moje práce mě naplňuje a neustále mě žene kupředu k vyvíjení nových výrobků, ke zlepšování těch stávajících, k výběru materiálu, k sebevzdělávání a rozvoji v rozličných oblastech. Nejvíce mě baví vymýšlet a šít nové výrobky. Kreslit, stříhat a špendlit, šít a upravovat, potom testovat a zase upravovat až do podoby, kdy je výrobek ve všech směrech vyhovující.
A proč název Lota v letu? Když jsme s mým mužem vybírali jméno pro naše dcery, Lota byla v úzkém výběru dívčích jmen. To jméno se mi moc líbilo, ale nakonec jsme se rozhodli u všech tří dcer pro jiné. Lota mi ale zůstala v hlavě. Měla jsem pro svůj tvůrčí projekt původně jiné jméno, ale stále jsem nebyla spokojená.
Zatímco jsem jeden zimní večer uspávala nejmladší dceru, houpala jsem ji v náruči u okna, pobrukovala ukolébavku, a koukala jsem při tom z okna na světla vánoční výzdoby našich okolních sousedů, zkoušela jsem uvnitř své hlavy najít to správné jméno, které bude vystihovat nejen moji práci, ale nějakým způsobem i mě. To bylo pro mě důležité, protože do své práce vkládám i velký kus sebe. Uvědomila jsem si, že projekt, který chystám, je takové moje čtvrté dítě.
A pak mě to prostě napadlo. Lota! A v letu proto, že symbolizuje pečující maminku v běhu, která má sílu i chuť rozveselovat ostatní a pomáhat svému okolí. Na druhou stranu je Lota zasněná víla, která má neustále plnou hlavu nápadů a inspirace. Té symboliky je v tom víc. Něco z ní si nechám jako tajemství. ;-)
Pojďte se podívat, jaké DOPLŇKY PRO BEZPEČNÉ NOŠENÍ SLUCHADEL nabízím dnes >>>
Tady zase najdete DOPLŇKY PRO POHODLÍ MAJITELŮ INZULÍNOVÝCH PUMPIČEK >>>
Vaše Romana a Lota